Tepelné přeměny
Náplní říjnového setkání bylo zkoumání tepla přijímaného a odevzdávaného různými tělesy. Na úvod jsme si ukazovali, že nelze jednoduše zapálit papír namotaný na kovové tyčce, jak si ohřát vodu v papírovém kelímku nebo usmažit vajíčko na papírovém tácku. Následně jsme diskutovali, jak pomocí podobných experimentů přiblížit pojem tepelné kapacity tělesa, jaký je rozdíl mezi teplenou a měrnou tepelnou kapacitou a na čem závisí množství tepla předávaného při tepelné výměně.
Účastníci potom zkoušeli zjišťovat teplotu
mosazných a železných předmětů vychlazených v tekutém dusíku vložením do
jednoduchého kalorimetru z polystyrénových misek s vodou a měřením
výsledné teploty pomocí teplotních čidel. Měrnou tepelnou kapacitu mosazi a
železa přitom účastníci také ověřovali klasickým měřením, kdy do kalorimetru s vodou
vložili těleso naopak zahřáté ve vroucí vodě a určovali výslednou teplotu.
Během měření průběhu teploty a při vyhodnocování výsledků jsme se bavili o tom, co vše (a nakolik) ovlivňuje přesnost takového měření a teplotu kapalného dusíku jsme se pokoušeli ověřit také přímým měřením speciálním termočlánkem.
Kapalný dusík jsme nakonec využili i k několika dalším jednoduchým pokusům a zkoumali jsme závislost odporu vodiče (cívky) na teplotě při ochlazování.